Kopřivnický Drtič - 14.7.2018 po šesté

Předmluva

Pět dnů před startem.

Protože tento rok je pro hodnocení osmičkové historie významných milníků našich dějin tolikráte vyzdvihován, zmocnila se mě myšlenka se k této bilanci přidat se svojí špetkou do mlýna a také se zamyslet nad historií a bilancí našich, potažmo mých cyklo-závodních počinů. Když jsem před deseti lety v roce 2008 poprvé nastupoval na konec startovního pole svého absolutně prvního závodu, vůbec mi nenapadlo, že se na tuto pozici chvostu budu stavět až do své jedenácté, tedy letošní sezony. Za tu dobu jsem na různých akcích tohoto druhu odjel pár fyzicky vypjatých závodů a napsal několik reportáží. Dvakrát jsem investoval do nového bicyklu a jedenkráte jsem si na stará kolena pořídil frakturu levého hlezna, o pádech ani nemluvě.  Z bajkerských terénů za tu dobu steklo mnoho vody a mnoho cest bylo díky přívalovým dešťům rozebráno tak, že jsou nyní téměř nesjízdné. Také kůrovec nezahálel a sežral mnoho tun lýka, čímž na desítky let poznamenal tvář naší krajiny. Různé městské části vybudovaly stovky kilometrů sterilních cyklostezek a naši přední závodníci dosáhli řady ocenění v podobě světových pohárů, medailí a cenných kovů. V tomto ohledu jsem se i já snažil nezůstat pozadu. Přibylo pár cenných korunek do prasátka, jedna na pětku vlevo nahoře, a nyní se již po šesté chystám na kov pro mě nejcennější a nejvydřenější, tj. šestá medaile za účast na Kopřivnickém Drtiči. Pozadu nezůstává ani jistá nostalgie a zamyšlení, že se letos nacházíme právě v desáté sezoně našeho působení pod záštitou našeho podporovatele. V roce 2009 se totiž odjel první Kopřivnický Drtič s finanční podporou společnosti KOMTERM, a.s.   

Tři dny před startem. 

Je zveřejněná mapa tarasy. Při studiu její délky a převýšení mi začínají bolet kolena, brát křeče a kromě paniky a žaludeční nervózy se mě jímá i srdeční nevolnost. Letos mám najeto jako nikdy před tím už přes 2000 km a cítím, že je to málo. Chtělo to ještě nejméně jednou tolik. Snad jen počasí bude podle předpovědi moudřejší než to moje rozhodnutí pouštět se do další výzvy tohoto druhu.

Pomluva (popisná forma)

Mezinárodní expres Kopřivnický Drtič se vypravil na svůj už 21. odjezd z letního stadionu v Kopřivnici s železnou pravidelností v 7:30 SELČ. Svým intervalem 1x za rok sice nemůže konkurovat dopravní obslužnosti sobímu spřežení na Čukotce, ale významné je to, že vlastně vůbec nikam nedojede, neboť cíl cesty je cesta samotná. Zato ale sebou veze určitě více pasažérů, kteří poznají velký kus našeho kraje, krásné přírody a parádních výhledů. Na ten letošní expres bylo podle dostupných zdrojů vydáno celkem 902 místenek.

Základním atributem každé podobné akce jsou vždycky především počasí, vzdálenost, výškové metry a čas. Tak tedy počasí rosničkám vyšlo. Lokální bouřky od obzoru k obzoru obestřely kraj okolo Rožnova pod Radhoštěm, kolem kterého se v perimetru od 9 do 21 kilometrů pohodová projížďka uskutečnila. Bouřky a déšť vydržely jen krátce, ale přesto stačily na to, aby zajistily patřičný stupeň obtížnosti tratě. Toto tvrzení se však netýká oněch jedinců, kteří celý okruh uchrtili  za méně než 7 hodin (dva tací nerozumní). Jinak bylo nádherné letní počasí a nekonečný proud odletujícího bláta celkem spolehlivě a nadobro ulpíval a usychal na povrchu všeho, co se zrovna pohybovalo kolem.

Trasa měla oficiálně 131 km, s kufrováním, tedy v mém případě, pak 143 km a 4.119 výškových metrů. S časem je to na Drtiči specifické. Nejprve se hodnotí ti, kteří získali všech deset kontrolních razítek na cestě, a ti zbývající se v ohodnocení řadí až za ně. Ale to je již známá věc. Z tohoto poněkud specifického způsobu hodnocení jsem těsně před 22. hodinou večerní ukořistil své 249. místo. Z mého pohledu je pak zajímavé jak jsem si svoji disciplínu ustál v mé kategorii 60+, tedy ročníky 58 až 46 (hlouběji jsem v genealogii zúčastněných nešel). Se mnou tedy jelo 24 mohykánů, 7 dojelo přede mnou, 11 po mě a 5 nedojelo.  Ach ta statistika. K něčemu je přeci jen dobrá. V prvé řadě se musí nasytit reflexe závodníka a pak je to svým způsobem měrný ukazatel toho, jestli už není čas pomýšlet na odchod z této sado maso kategorie. Zatím se mi to jeví tak, že mám stále co vylepšovat. Na druhou stranu regenerace sil doprovázená následným chronickým moribundusem je však stále delší a delší.  Tož teda časová ztráta 7,5 hodiny na nejrychlejšího by měla hovořit jednoznačně. Jako výmluvu na mé 14,5 hodinové loudání se po Beskydech mohu uvést neplánované ztráty 35 minut vzdorování přívalovému dešti pod ne příliš olistěným rozložitým dubem, 20 minut výpomoc kolegovi v nesnázích u přetrženého řetězu (měl jsem vybavení) a plánovanou půlhodinku na konzumaci rýžového nákypu (pomalé cukry viz dále).

Tož další spoj mezinárodního expresu Kopřivnice - start - cíl - Kopřivnice se očekává už v roce 2019.

Domluva

Stejně jako před dvěma roky, tehdy pro mne děsivého propršeného ročníku, mi veškerý komfort a zajištění, včetně tolerance importovaného mobilního pískoviště na svých svršcích do sprchového koutu a špatně umytého kola do mého krátkodobě poskytnutého útulku na přespání, obstarala kamarádka Jana. Na můj dojezd čekala se svým přítelem na stadionu trpělivě a odevzdaně nejméně hodinu a po dojezdu mi věnovala první slova obdivu a uznání. Ach, to se ta moje ješitnost tetelila. Ale marně. Jsem dost sebekritický a možná i náročný. O průběhu Drtiče jsme vzdor jejímu vstávání o půl páté ráno debatili ještě dlouho po půlnoci. Dojel jsem totiž v neobyčejně dobré kondici. Na chatu Martiňák, asi 57 km před cílem, totiž dorazily nějaké pomalé cukry, jejichž základ jsem položil dvě hodiny předtím konzumací na Čarťáku a až do cíle jsem jel, vzdor prvnímu projevu nedostatku minerálů už na 37. kilometru, jako borec, bohužel až na konec.

Vytuhnul jsem asi do 20 minut po ulehnutí. Vytuhnout neznamená totálka s následkem rigior mortis. Vytuhnout je když ráno procitnete v naprosto stejné pozici, jako jste upadli do pozávodní  hibernace. Jedinou povolenou známkou života v průběhu spánku je spirometrický test na zrcátko provedené důvěryhodnou osobou a spánková fáze REM, při níž nejsou dominantní žádné mozkové vlny.

Spánková fáze REM : (https://cs.wikipedia.org/wiki/REM_f%C3%A1ze_sp%C3%A1nku).

Pro podrobné studium trasy : https://mapy.cz/s/2QKff.

Rovněž nějaká fotodokumentace a podrobnosti na: http://www.drticbike.cz/drtic/.

V. Markvart