Jičínská 50

S poslední sobotou květnového měsíce se znovu rozjel kladkostroj teamu CykloPro HobbyTeam vstříc nové cyklistické sezoně. Vše se tentokráte odehrávalo v lesích Řáholce, na dosah a viditelnost jičínské brány, v revíru řádění loupežnické chásky a s Rumcajsovým požehnáním.  Team, tým, skupina přeživších mohykánů či jak ji budeme nazývat, se na start postavila v plném složení v iniciálech JČ, VM a MB. 

Z meteorologického hlediska vzhledem k období nenadálých monzunových dešťů a bití krup po vlastech Český bylo vcelku s podivem, že trať byla suchá a tím i rychlá a že v době konání celého závodu a následného doprovodného programu nespadla ani kapka. Při večerním návratu z Jičína po skončení akce už tomu tak nebylo a přívalový déšť s indukovanou rychlostí větru na střeše auta se závodními stroji mi v nenávratno strhl závodní celku se jmenovkou, čehož jsem po zjištění hořce oplakal.

Nicméně trať byla z pohledu mých schopností vyvážená, ale s drobnými bublinkami, které poněkud kazily celkový dojem. V paměti průběhu závodu mi nejvíce uvízla cílová rovinka, tj. v překladu a kontextu tohoto závodu posledních 15 km. Na této návratové vzdálenosti se převážně jelo z kopce, sem tam krátký výjezd, suprový terén koketující s hranou lámání sebevědomí o vlastních schopnostech. Konečně nic nového a vše jako obvykle. Kdybych nebyl na konci svých sil, mohlo být ještě hůř, neboť nejspíše bych se nemusel spokojit s loudavou jízdou a někde bych skončil v kotrmelcích.

Asi 3 km od cíle mi bleskly věže Jičínské. Janě Brejchové, coby manželce Karla IV, to byly věže Karlštejna, ale tam se s týmem podíváme až se závodem 23.7. Průjezdem okrajových částí Jičína mi náhle zavanul čerstvý poryv sil. Při bližším zkoumání jsem zjistil, že po své levé ruce míjím místní hřbitov. No, tak špatné to se mnou ještě nebylo. U dalšího míjejivšího odpočinkového areálu pro zesnulé jsem to už pokládal jako špatný vtip.

Z pohledu krátké předzávodní analýzy a počtu přihlášených v mé kategorii jsem měl cca 30ti%ní šanci pro nejnižší plácek na bedně. Ale to jsem silně podcenil produkci a bojeschopnost místní i vzdálené populace. A není důležité zvítězit, ale zúčastnit se??? K čertu s tím. To se jen tak dětem říká, aby s důvěrou šly spát. Klidně spát (zpíval blahé paměti Viktor Sodoma, asi).  Ach jo. Tak musím na sobě zase makat.