20. červen 2015

Již mnohokráte a v nejlepších superlativech popisovaná akce je na této nástěnce vždy nazývána krátce a jednoznačně „Kopřivnický Drtič“. Jen aby to nebylo tolik fádní, dát místo názvu datum konání mi připadlo docela výstižné.

Užít si této akce v posledních asi tak třech letech je stále obtížnější. Samotné přihlašování je úspěšnou záležitostí jen pro ty, kteří dokáží na patřičné internetové stránce zachytit okamžik virtuálního startu. Zatímco před několika roky se startovní pole plnilo několik týdnů, před třemi roky už to bylo jen pár dnů a letos šlo o život a start na kopřivnickém oválu v řádu jen několika jednotek hodin. Limit devíti set startujících je prostě nemilosrdný.

Na start jsme se na letošní celodenní báječnou projížďku po Beskydech postavili ve složení Miloš, Maroš a Já. Zatímco Miloš byl pro mě k vidění jen na startu a pak až v polovičním kómatu z vysílení těsně před ulehnutím, Maroše jsem povzbuzoval k výkonu a zanechal jej svému osudu už na Pustevnách, kde jsem neplánovaně vyměnil zákeřný odpočinek za totální vychladnutí a až křečovitý výpadek z tempa. Naštěstí se to po pár kilometrech srovnalo a pak už šlo jen o to, kam až v suchých tretrách dojedu.

Na mé pozici to začalo po odjezdu z Kasáren někde na 65. kilometru mezi Velkým a Malým Javorníkem. Nejdříve nenápadně, ale o to vytrvaleji.  Na sjezdu z hřebene dolů do Velkých Karlovic po zelené turistické se to už docela slušně valilo dolů a je div, že jsem si to k neuvěření užíval. Ne na dlouho. Při výšlapu z Karlovic na Soláň bylo jasné, že to v kuse nedám a šel jsem se schovat mezi ostatní promočené souputníky. Opuštění přístřešku před nepřízní počasí nebylo vůbec jednoduchý. Nejprve za stálého a už trošku menšího děštíku, zato však až frenetického klepání kosy, vyměnit sjeté destičky na zadní brzdě a tu přední vyřadit z funkce úplně, neboť další pár destiček nebyl a stejně by nebylo možné je pro jinou závadu vůbec nasadit. Celé následující putování se můj relativně čistý zevnějšek s tím zabláceným střídal podle toho, jak pršelo a v jakém stavu byly terénní průjezdy. Pořád to ale jelo, a to bylo nejdůležitější. Zima nezima, zahřát se nedalo, sjezdy byť i po asfaltu v mokru byly energeticky vysilující. A ani po morální stránce to nebylo zrovna nejlepší. Skoro tma a jediné co mělo přívětivou teplotu, byla zadní brzda, kterou jsem ještě musel šetřit, protože nebylo jasné, co bude dál.

Příjezd na Kopřivnický ovál jsem zaznamenal někdy kolem půl deváté. Cíl samotný je vytoužená meta vždy a tentokráte obzvláště. Každý asi dokáže odhadnout, jaký objem se skrývá ve dvou babiččiných náprstcích na šití. A právě toto množství prvotřídního moku mě dostalo téměř do kolen. U fronty na volnou vapku (nástroj na tlakové mokré mytí) nebylo zcela jasné, kdo koho podpírá. Z nás přítomných to hrubým odhadem byly spíše konstrukční prvky mého stroje, které měly zásluhu na tom, že jsem ještě stál. Víceméně vzpřímeně.  Těkavé látky původně obsažené v náprstcích se rozplynuly ve vyprahlém metabolismu a asi 2km dlouhá trnitá cesta městem na ubytovací jednotku proběhla vcelku bez jiných potíží.

Mí kamarádi mě už vyhlíželi. Nejprve přes mobilní sítě a posléze i na zápraží. Někdo si ode mě vzal kolo a jiný mi otevřel dveře do sprchy. Ale bez obav. Nejsem barbar. Před vstupem do vaničky sprchového koutku jsem se zul a sundal jsem si i cyklistickou přilbu.

Příští rok se jede ta samá trasa. Tak snad se nám podaří pro perfektní opáčko urvat znovu tři místa.  A kdo nevěří, ať tam běží. Tu jsem pro něho vybral několik autentických dojmů a postřehů jiných absolventů Drtiče a se kterými se plně ztotožňuju.

„Nejtěžší akce co jsem kdy podniknul, to už teď vím jistě. Počítám, že to počasí od Kasáren měli pořadatelé objednáno – průtrže mračen, kroupy, bouřky.“

„Toz... masakeeer. Ten chcanec a chladno to bylo vyzivne. Pri sjezdech jsem byl zmrzly jak hovno vzhledem k tomu desti. Baheni lazne odpovidajici definici drtice. Krpaly jako prase. Par krasnych sjezdu. Par morbidnich... obcas se i slapalo (pěšky samozřejmě - pozn. překladatele). Ale pecka.“

„Největší masakr byl pro mě výjezd z Karlovic na Soláň, tam to bylo víc o turistice než cyklistice. Počasí prvních 60 km nad očekávání, polojasno, jenom pár kapek a teplota až na pár úseků ušla. Zbylých 65 km masakr, napřed průtrž s malými kroupami před Velkými Karlovicemi, před kterou jsme se stihli schovat na vlakové zastávce v dědině. Pak pořádný liják na Čarťáku, to jsme byli schovaní v chatě. Na závěr průtrž s kroupami mezi K5 a K6, to už jsme se schovat nestihli. Z cesty se stal potůček, a kde netekl ten, byly metráky bahna. Sjezdy pak byly občas o hubu, brzdové desky zmizely ani nevím kdy.“

PS.: Jen pro představu trasa letošního Drtiče : Kopr – Měrkovice – Kozlovice – Kunčice pod Ondřejníkem – Pustevny – Martiňák – Třeštík – Bumbálka – pamätník SNP – hřeben Javorníků – Kasárna – rozhľadňa Stratenec – Velké Karlovice – Soláň – Tanečnice – Hážovické díly – Rožnov pod Radhoštěm – Velký Javorník – Frenštát pod Radhoštem –  Kopr.