JAL Žirovnice

JAL – Jihočeská amatérská liga, je celosezónní seriál silničních cyklistických závodů - pokud to někdo náhodou neví. Jezdí se to samozřejmě v Jihočeském kraji (včetně etap přes hranice do Rakouska), jsou to jednorázové závody i série 3 etap za sebou. Seriálu se účastní výkonnostní oddíly z celé ČR, několik i ze Slovenska a Rakouska.

Před řadou let jsem s nimi něco absolvoval a po delší pauze letos náhle znovu…. Stalo se to proto, že jeden ze závodů se objevil v Žirovnici (na Vysočině), kde máme víkendovou „chalupu“ a je to trochu náš druhý domov. Takové výzvě jsem neodolal a místo fotografování jsem se přihlásil ke startu - jako tzv. „příchozí“, tj. mimo hodnocení celoročního seriálu JAL.

Trať vedla z náměstí v Žirovnici slušně zvlněným okruhem v délce 16,5 km přes 4 vesnice v okolí. Hlavní závod jel okruh 5x, my jako veteráni nad 40 a s námi ženy jsme startovali 10 minut po nich a jeli jsme 3 okruhy.

Byl to tedy velmi krátký závod na 50 km, což není tak zcela „moje parketa“, ale jsme mladí, tak se musíme stále učit, že…?

Takový závod se jede celý ve vysokém tempu a na to já potřebuji delší „rozjetí“ přiměřené intenzity – jinak mi to buď nejede a nebo to přepálím… Po mém rozjetí zhruba 20 km se ale posunul náš start o asi 40 minut skrze zdržení několika předcházejících dorosteneckých závodů, takže jsem v brutálním vedru zase vyšel z tempa….

Po dlouhém čekání se vyrazilo v ostrém tempu – a kvalitní veteráni 40+, jezdící seriál JAL, nám starším ve druhé vesnici samozřejmě nezadržitelně unikli. To bylo očekávané a teď to chtělo správně bojovat s těmi dalšími borci kolem 50. Z tvořícího se „vláčku“ ale vyrazil za vzdalující se skupinou Jarda Švadlena – to je fenomenální veterán táborské cyklistiky (také 60+), vítěz mnoha závodů i maratonů ve své kategorii. Já jsem díky odloženému startu nemohl (a ani nechtěl) stupňovat tempo a jen jsem sledoval jeho odjezd při vědomí jeho kvalit. Byl ale stále na dohled a po několika kilometrech se začal ohlížet – bylo jasné, že únik vzdává, protože žádného odpadlíka od mladých „střelců“ neměl na dosah a jet sám není dobré.

Takže jsme s ním vytvořili dobře spolupracující čtveřici, když jsme odjeli zbytku skupiny. Já jsem se mezitím rozjel a po slabém začátku jsem začal spolu se Švadlenou určovat tempo, když u dlouhána s č.87 postupně ustaly pokusy o odjetí. Sice jsme pak zdánlivě nemuseli jet na doraz, protože kromě jednoho odpadlíka jsme neměli koho dohonit, ale to by mne nebavilo - a tak jsem u vědomí krátké trati jel „co to dalo“. Ve třetím okruhu už jsem viděl, že jsem na tom se svými silami ve skupince dost dobře, a tak jsem si užíval závěrečného útoku. Čtveřice už byla ve 3.kole jen trojicí, když nás před vjezdem do Žirovnice náhle předjel peloton hlavního závodu – ti, kteří startovali před námi na 5 kol - a nyní „nám dali“ celé kolo…

To mne ještě více nabudilo, takže jsem se jich chytil a prokličkoval s nimi na cílové kočičí hlavy žirovnického náměstí. Oni jeli ještě své poslední kolo a já počkal v cíli na Švadlenu a dalšího z trojice – jen asi 10 vteřin za mnou - měli jsme hotovo.

Při vyhodnocení závodu jsem byl překvapen pozváním na pódium za 1.místo v kategorii nad 60 let - v propozicích totiž nebyla takováto kategorie vypsaná (jako to bývá na hromadných veřejných maratonech), označili to jen jako závod 40+. Takže jsme skončili se Švadlenou vedle sebe na stupních, další v pořadí se nedostavil.

Závod v letním horku 29 stupňů mne celkově potěšil nejen průběhem, ale hlavně tím, že jsem vůbec poprvé dojel před Jardou Švadlenou při přímém souboji. A dále bylo dobré to, že jsem byl v cíli vcelku v pohodě bez většího vyčerpání. V jednorázovém závodu je to možná trochu chyba - že člověk nejel úplně „nadoraz“ - na druhou stranu to tak prostě na výsledek stačilo. Byl to závod časem a délkou pod mojí standardní délkou tréninku, takže i když jsem šel na dost vyšší intenzity (podle tepoměru), tak pro navyklý organismus to nebyl žádný likvidační úder.