Mladá Boleslav

Tak nám to tedy pěkně začalo. Sotva se hobiti rodu homo sapiens cyklistikus probrali ze zimní letory, do české kotliny zavítalo jarolétosmarast, nebo-li nové roční období typické zejména pro letošní rok. Pokud jde však o cyklistickou sezonu, platí až ta druhá část, tedy „létosmarast“. Den předtím si na nedostatek srážek ve skupenství kapalném opravdu nemohl nikdo stěžovat. Aby se však nezdálo, že bajkeři a odvážné bajkerky jsou nějaké cukrové panenky, kteří si stále jen stěžují, pojďme se na problém poněkud nevlídné tratě podívat z jiného úhlu pohledu.

S výjimkou bahna, toho lázeňského v příjemném teplotním rozsahu, které se stává čím dál tím více luxusní záležitostí a pro běžného nemocného smrtelníka řádně platícího zdravotní pojištění nedostupným komfortem, to přírodní v reálných exteriérech a vlastnostech daných klimatickými podmínkami sebou přináší netušené radovánky.

Klouzačka. Není nad to, když to pěkně klouže. Většinou to rychlost jízdy zpomalí, ale ve hvězdných okamžicích zážitkového světa i zrychlí. Hlavním přínosem však je, že jezdec trénovaný na podobných tratích, má vymakanou techniku. Mimo jiné se tu projeví blahodárný účinek bahna na orgán středního ucha, nebo-li související rovnováhu a orientaci v prostoru, to v případném pádu.

Dilema. Obvyklým dilematem nezkušeného závodníka je, zda to má vzít vlevo nebo vpravo. Staří mazáci už ale vědí, že mnohdy je to nejlepší středem. Jak známo, tak voda se drží tam, kde je podloží nepropustné. Kde je nepropustné většinou není ani kluzký materiál. Pokud závodní trať zrovna neprobíhá bajkovým revírem pašeráka lidí či omamných látek, dá se přepokládat, že více jak do poloviny průměru kola se nezaboříte a z větší hloubky vás vytáhnou. Pokud se do větší hloubky přesto propadnete, znamená to, že si užíváte nejspíše ložiska lázeňské rašeliny a měli by jste si toho více vážit. Jen kdyby to nebylo tak hnusné.   

Křest. Tak jako námořníci plavící se pod rovníkem mají své rituály pro nováčky, kteří pod ekvátorem proplouvají poprvé, mají i bajkeři pro své kolegy křtící žertíky. V okamžiku, kdy se zezadu nepozorovaně přiblížíte k nažehlenému nováčkovi, který má zřetelně odtažitý vztah k jakémukoliv sajrajtu v podobě bahna pod jeho miláškem,  a čirou náhodou se loudá kolem příhodné louže, je v zájmu zrychlení provozu a projetí kritického místa přidat na rychlosti. Účinek je několikerý, mimo jiné že novic je zlit a vy jste počastováni jadrnými citoslovci údivu a překvapení. A pak . . . ty krásné gejzíry. Čím více je voda kalná, tím více je fotogenická. Zejména pak na zevnějšku obou zúčastněných, neboť i vy si přijdete na své.

Cítit se jako oni. Sice se to na prožitku nedá srovnávat, ale když přijedete do cíle jako čuně a zepředu, zezadu i ze stran vypadáte jako agent s reklamou na prací prášky a gely všeho druhu a na první pohled vypadáte jako ti, kteří dorazili na předních příčkách, opravdu si připadáte jako vítěz. Bohužel jen připadáte. Veškerá další podobnost se nekoná. Díky vaší časové ztrátě na prvního nemáte čas na řádnou očistu, teplou sprchu, suché prádlo a nemáte ani své místo ve VIP zóně. Naproti tomu máte trvale omezený počet znečistěných dresů, ze kterých závodní patina nejde odstranit ani kdyby jste ji prali v kyselině.

Když se ohlédnu zpět do historie mladoboleslavského závodu, tak mi malá statistika říká, že jsem ho jel už 4krát s poměrně vyrovnanou časovou ztrátou  1hodina  a 30 minut na prvního, v absolutním pořadí mezi 547. a 604.  a ve své kategorii kolem 60.místa. Tak nevím. Je to pro mě dobré nebo špatné? Konec má být ale vždycky dobrý. Takže ten první letošní (závod) jsem se klouzal, dilema neřešil, křtil jsem a cítil jsem se jako oni. A o tom to je.

 

A ještě pro pořádek. V reportáži jsem použil několik fotografií k jejichž autorským právům se hlásí jiný právoplatný vlastník.

Kompletní galerie zážitků je zachycena na  http://www.kolopro.cz/Zavod_galerie.php?id=423.