Chrudim - Manitour Železné hory

Tenhle dobrodružně znějící název je již po léta spojován s cyklistickým závodem MTB zapadajícím do mozaiky seriálu Kolo pro život (KPŽ). Původně jsme měli naplánovanou akci na Slovensku pod Spišským hradem, ale nakonec jsme dospěli k závěru, že k poznávání nových krajů není zapotřebí cestovat přes půlku známého světadílu. Chrudim ještě nikdo z nás nejel a původní trasa 115 km byla vcelku rozumně upravena na 70km. Myslím, že tohle rozhodnutí stálo za to, neboť alespoň z mého pohledu, šlo o velmi vydařenou akci.

Několik závodů KPŽ je poctěno startem přímo ze středu města. Chrudimský závod má však jednu specialitu. Pár metrů od startu je cyklistický dav naveden na stupňovitou komunikaci, tedy schody. Pro vcelku normální lidi, ba i mnohé rekreační sportovce, je to naprosto nepřekonatelná překážka. Ti co startují v předních řadách nemají jinou šanci, než se po schodech vrhnout střemhlavě dolů jako lumíci ze skály. Jednak je k tomu nutí závodní temperament být dole co nejdříve, a pak je to určitě i pud sebezáchovy, neboť za jejich zády se štosují další a další drncáku chtivý bajkeři. Tak jak dav na schodech houstne a v něm začínají převládat bajkeři hobíci, závodníci ze svých strojů sesedají a své miláčky vezmou na ramena a opatrně je snášejí, aby jim nevydrncaly duše z ráfků. Další možností jak si pod taktovkou organizátora sjet schody pak je už jen počkat na konec pelotonu, kde jsou ti největší outsideři a hustota provozu je opět přijatelná. A nebo za rok na další závod v Chrudimy. A nebo v Praze, to ale jenom pro diváky. Pro zajímavost jsem připojil i jednu fotečku z letošních jubilejních 20. Pražských schodů. Jede se to z Pražského Hradu a nahoru Nerudovkou  …  cca 20x kolem dokola, to kdyby si to někdo chtěl vyzkoušet …  jako chodec.

Na tento závod jsem provedl speciální přípravu. Dva dny předtím trénink 130 km, aplikace masážní emulzí bohatou na hořčíkové soli, nějaká nutriční výbava do traktu, a pak to nejdůležitější – disciplína. Udržení emocí na uzdě. Ukázat všem, že prvních pár  kilometrů nemusím jet jako trotl. S touto strategií jsem se již od startu nechal předjíždět komu se zalíbilo. Asi po deseti kilometrech už nikdo předjíždět nechtěl a to byl můj začátek závodu. Byl jsem mezi svými. Pořadí se samozřejmě průběžně mění a střídá stále, nicméně jezdec si osvojí kolem jedoucí známé tváře. Resp. spíše záda a pozadí, neboť to je to, co si na svých blízkých nejsnáze zapamatuje, na nic jiného po většinu času totiž není výhled. Takové sledování pozadí je náhodou nesmírně důležité. Ještě v dobách mého závodního úsvitu jsem ne příliš pozorně sledoval, co se děje v dostatečné vzdálenosti přede mnou a což mělo za následek předvedení vysoké cyklistické pilotáže s artistickými prvky. O co šlo? Pár stovek metrů od startu se peloton na polní cestě rozdělil do dvou identických proudů závodníků. Bohužel pro mě došlo současně ke třem událostem. Za prvé nezkušenost, za druhé v mém proudu byl nesjízdný rigol a za třetí nikoho z cca tří set cyklistů, kteří jeli přede mnou, zrovna před nebezpečným místem nepředjela patřičně atraktivní bajkerka. No, vzhledem k tomu, že jsme jeli dost rychle, moc dlouho jsem se z výhledu netěšil. Poučení? Na závodech výhled na sebehezčí pozadí předjezdce není vždy to nejdůležitější.

Na každé občerstvovačce se pořadí závodníků promíchá. Známe zadky zmizely a bylo aktuální najít si jiné souputníky. Terén se stal trošinku náročnější a i provoz na trecích (úzké klikaté pěšinky sotva pro jedno kolo)  nebyl již tak frekventovaný a vzhledem k výše uvedenému bylo nutné dávat větší pozor na cestu. Zhruba ve ¾ závodu mi došla pára. Zato vody bylo všude kolem dost, to když jsem se zastavil uprostřed půlmetrového brodu a bližší kontakt s vodním tokem byl nevyhnutelný a též následná pozávodní rozborka sborka šlapacího mechanismu nabíledni. Přejezd a pak dodatečný brod hlubokým brodem byl jinak vcelku úspěšný, možná to chtělo jen trošku víc doleva. Jak se tak vzdaloval start a přibližoval cíl, už nikdo nepředjížděl a hustota závodníků na kilometr čtvereční řádně prořídla. Bylo na čase zúročit předešlou přípravu a vychutnat si ovoce startovní kázně.  Posledních 15 až 20 kilometrů bylo zcela v mé režii a mnohé z těch, kteří mi na začátku horlivě ukazovali dezény svých zadních plášťů, museli ustoupit svým (mým) ambicím.     

Chrudim pojedu příště určitě znovu. Vynikající terén přesně podle mého gusta a schopností, příznivá vzdálenost, vynikající počasí. Jen to pořadí a kondici zlepšit ještě o pár desítek míst.