Trans Brdy a Mladá Boleslav

Cyklistická sezona se překulila do druhého poločasu a zdá se, že je nejvyšší čas podělit se s vámi o dosavadní letošní sportovní zážitky.  Poněkud oslabený tým o dravého bednaře Mirka Medka, který odešel hostovat z jeho pohledu do místně bližší cyklistické stáje, se pustil do zdolávání letošních závodních kilometrů poněkud nesměle. Zatímco zbytek týmu se stále ještě závodně vyhříval doma za pecí, Jarda si nedočkavě sólově vyrazil už koncem dubna na vyhlášené Trans Brdy. Přestože jeho výsledky by kdokoliv ochotně a rád vyměnil za ty své, přesto se vrátil poněkud rozmrzele, neboť pravděpodobně soutěživost a zarputilost při zdolávání prvních jarních ztečí horských výjezdů mu nepřinesly dostatečné uspokojení.

Zhruba v polovině května se zbytek aktivního týmu probral ze zimního spánku a jal se poměřovat svoje kila, která po zimě zůstala,  s váhovými limity svých strojů a s obsahem svých novoročních předsevzetí. Nicméně v plném počtu tří společně vyrazili Jarda, Maroš a Václav do vcelku vlídného dne na druhé závodní klání do Mladé Boleslavy. Jarda měl tentokráte neskutečnou smůlu  a třikrát měnil duši na kole svého stroje.  Maroš zase rozplétal zamotanou šusťákovou bundu z brzdného systému zadního kola, takže jsem se, dalo by se říci ne zas až tak zásadně vlastním přičiněním, ocitl na první pozici a mohl si s hrdostí a pýchou užívat pocitu vedoucího jezdce týmu. Ne na dlouho. Jarda se se svými koňmi přiřítil odzadu a v prachu zmizel daleko před námi a nic nenechal náhodě. Já a Maroš jsme se po zbytek závodu dojížděli a soupeřili mezi sebou. Do cíle jsme pak dorazili v těsném sledu za sebou. Škoda, že jsem neměl dost sil a odvahy se ohlídnout, kdo mi to funí na záda. Mohli jsme mít pěknou společnou fotku z cílové rovinky.

Václav Markvart