Súľovské skaly

Ve třetí dekádě června do startovního kalendáře po ročním výpadku opět dorazily Súľovské skaly. Tento vynikající závod na Slovensku se jel v ideálním počasí a v nádherném turistickém prostředí, které se „díky“ slovenské legislativě a z ní vyplývající výjimka pro bikery otevírá jen na organizované akce podobného typu. Na rozdíl od monstrózních akcí českého seriálu Kolo pro život, je tento závod pořádán téměř v atmosféře domácího posvícení a v duchu velkého mejdanu s úžasnou atmosférou na startu i v cíli. S Marošem jsme si předloňské výsledky zlepšili v řádu hodin. To vypovídá o výrazně lepších podmínkách na trati. I když předloňské bahenní korýtko situované pod kopcem, nad kterým den předtím malinko sprchlo a stékaly z něj snad všechny levobřežní přítoky Dunaje, i tentokráte oplývalo dostatkem materiálu a po průjezdu několika desítek závodníků v úseku asi 50ti metrů připomínal spíše prakaliště pradivokých prapradivočáků, nebylo vskutku na co si stěžovat. Kola měli dostatečnou obvodovou rychlost na to, aby ze svých dezénů a konstrukčních prvků odhodily nevítanou zátěž, takže nově zbudované náměstíčko v Súľove, kde se odehrával dojezdový hapenink, vyhlašování výsledků a regulérní losovačka tomboly, nebylo zasl…rané  jako jetel v králičím kotci. Tyto veskrze pozitivní okolnosti však nemohou vštípit tak zásadní  zážitky jako v případě situací, kdy se balancuje na hraně sportovní vůle a okolních podmínek. Průjezd známými místy sice vyvolal jistou nostalgii a míru údivu, jak jsme to před dvěma roky sfoukli, nicméně milovníkům literárních skvostů nemohu nabídnout lepších postřehů, tak jako v minulé reportáži z tohoto pudujatí. Dobrou zprávou ale je, že předloňská reportáž zůstává uložena v soukromých archivech a je kdykoliv k dispozici.

Václav Markvart