Specialized Rallye Sudety 2012

Závod Rallye Sudety patří pro svoji obtížnost a unikátnost k nejtěžším maratónům na horských kolech v české republice. Jede se v prostředí Teplicko-Adršpašských skal a jeho dlouhá trasa čítá 115km s převýšením cca 3100m. Unikátní je v tom, že se téměř celý jede v terénu a zahrnuje několik extrémních sjezdů a výjezdů, které již vstoupili do dějin horské cyklistiky. Namátkou jmenujme Hvězdu, Vodní zámky, Ostaš apod.

8.9.2012 se konal již 18.ročník a spolu se mnou se zúčastnil Miroslav Medek. Míra se zúčastnil krátké trasy 60km, takže předem mě omluvte, ale budu sobecky mluvit spíše o dlouhé trati, jelikož kdo zvolí krátkou, přijde téměř o 80% všech perel Sudet.

Závod odstartoval v 8:00 z náměstí v Teplicích nad Metují. Po startu hned následovalo zahřívací čtyřkilometrové stoupání po asfaltu na vrcholek zvaný Skály. Stoupání kromě zahřátí bylo ještě pozitivní v tom, že se balík téměř 1100 bikerů a bikerek pěkně natáhl a do terénu už se vjíždělo bez zbytečných strkanic a kolizí. Poté následoval celkem nezáživný přejezd až na dělící místo dlouhé a krátké trati na cca 40km. V tomto místě mám na tachometru odjetý čas cca 1:40. Zde nastává střih a Sudety začínají ukazovat svojí pravou tvář. Okamžitě následuje technický singl nahoru dolu, kořeny, kameny, výhledy, prostě paráda. Poté hned prudký technický sjezd a já zažívám euforii. Ta je korunována na prvním legendárním sjezdu ke Svatému Václavu, který se mě podaří bravurně sjet. V tomto modelu se pokračuje stále dál až do obce Božanov, až na to, že euforie se začíná s přibývajícími kilometry pomalu měnit v utrpení a boj s každým dalším kilometrem. Z obce Božanov vede asi nejtěžší stoupání. Kromě toho, že je dlouhé, je navíc hrozně prudké a vede po staré zámecké cestě skládané velkými kvádry kamenů, takže i špatně jetelné. Po dosažení vrcholu by se chtělo říci, že následuje za odměnu sjezd, ale jsem již tak vyklepaný, že nemohu skoro ani držet řídítka, takže ani zde není místo na odpočinek. Na dalším legendárním sjezdu Vodních zámcích již nejsem tak suverénní a v jedné pasáži již neovládám svůj stroj a padám na levou stranu směr big balvan. Naštěstí to byl tzv.kontrolovaný pád a já mohu pokračovat dále. Další meta ke které jsem se doplazil byla největší sjezdová legenda Sudet Hvězda. Byl jsem přesvědčen, že jí zkusím sjet, ale cestou na Hvězdu jsem stihl pokecat s jedním bikerem, který již jel Sudety 8krát a ten mě radil, že pokud nemám Hvězdu najetou, ať do toho nejdu, že do smrdí akorát průšvihem. Poslechl jsme ho a udělal jsem asi dobře. Na 100km už je člověk dost unavený, koncentrace je již na bodu mrazu a takto blízko cíle předvést přihlížejícím divákům nějaký držkopád jsem vyhodnotil jako nesmysl. Po Hvězdě je již cíl proklatě blízko, ale zároveň proklatě daleko, jelikož před bikery stojí ještě tři náročná stoupání. Další legenda vrchol Ostaš, na který se stoupá pro jistotu dvakrát a závěrečný zabiják z obce Dědov. Tyto stoupání jsou již otázkou vůle. Celkem se překvapuji, jak jsem byl schopen jít na hranu a nepovolit ani za takto zbědovaného stavu. Možná se již u mě projevují historicky odjeté kilometry a trénink vůle, možná…

Při závěrečném sjezdu do cíle do Teplic nad Metují se začíná dostavovat již známý, ale neomrzitelný pocit, že to člověk opět dokázal. Navíc pro mě ve skvělém čase 7:27, což znamená 305 místo bezpečně v lepší polovině.

Mirek skončil nakonec smolně 4. v kategorii a celkově 9. Promiň, že jsem se ti v článku více nevěnoval, ale do Teplic se jezdí za dlouhou tratí a ta si zaslouží více pozornosti:-)

 

Jarda Černý