MTB Eleven Příchovice

V předvečer bikematonu MTB Příchovice, o poslední červencové neděli lilo jako z konve. Tolik vody co spadlo na okolní kraj a nateklo do páskových bot se jen tak nevidí a necítí. Datlovat reportáž z tohoto závodu může dát vzniknout iluzornímu stavu, že v periferiích počítače namísto elektronů kondenzuje vzdušná vlhkost, v klávesnici to začíná čvachtat a pod stolem se od chodidel šíří nevlídné chladno. Následující ráno bylo v lokalitě Příchovického startu, v nadmořské výšce 790 metrů, krušno. Z okolních údolí stoupala mlha a panorama krajiny bylo limitováno dohledností 128,5 metru.

Start byl naplánován na 11. hodinu a jediným  polehčujícím faktorem dne bylo, že už nepršelo. Jedenáctá rozhodla a většina přihlášených se s odhodláním pustila do zdolávání nástrah terénu. Jakoby samotný start závodu už takhle nebyl dost vysoko, začalo se hned na úvod stoupat. Naštěstí úvodní kilometry vedly po asfaltu a zpevněných cestách, takže se závodníci a zejména slabší kusy, kteří trať jeli poprvé, mohli připravit na nejhorší. Nevím, jestli si tam nahoře nějaký svatý vzal bikery pod patronaci, ale ponuré ráno se změnilo v celkem přívětivý den. Z krajiny se postupně začala vylupovat údolíčka a okolní vrcholky občas zalilo slunce. Geologické podloží Jizerských hor spolklo kubíky vod z předešlého večera jako malinu a i klávesnice už vyschla. Sem tam kaluž, tuhle bláto a občas zalepené cyklistické brýle, eventuálně u příliš horlivě dýchajících závodníků ochutnávka jizerské prstě naservírována z odletujících nečistot jenom příjemně oživovala zážitky z jízdy. Tu a tam za elektrickým ohradníkem ujařmené stádo feministicky orientovaného skotu nechápavě sledovalo nebývalý cvrkot kolem jejich výběhů a vnímavější jedinci si možná také chtěli více užít svobody a báječně si zablátit kopyta, tak jak to viděli na měnícím se zevnějšku projíždějícího stáda dvounožců. 

Nájezdem do druhé poloviny tratě přestalo být co závidět. Krávy zmizely, terén ztěžknul, marastu přibylo a kola se začala více bořit. Cyklistům začal pravý bikerský chlebíček a závodníci začali soupeřit především sami se sebou. Mezi profíkama a amatérama se ještě více začal zvětšovat časový rozdíl v cíli až na výsledných 2 a ¾ hodiny. Škodolibost organizátorů, kteří sestavili trať, nebrala konce a navíc po zdolání prvního brodu začalo pršet. Už bylo na čase. Hloubka brodu byla sice dost velká na to, aby v něm neopatrný a málo rozjetý cyklista bez šlapání nadobro uvízl ale dost malá na stahování kalhot. I když to už bylo vcelku jedno, deštík byl natolik skromný a krátký, že po projetí brodem nebylo v jeho silách sjednotit míru vlhkosti  horní a dolní poloviny závodníka. Po dosažení asi 1000 nastoupaných metrů (z celkových 1200 deklarovaných propozicemi) se v údolí objevil neklamný důkaz, že se cíl přiblížil. V údolí se zaskvěl „urbanistický klenot“ - šestivěžatý Tanvald - jako pěst na oko. Z prvorepublikového výstavního horského městečka s prosperujícím textilním průmyslem v údolí cenily zuby nevzhledné bytové věžáky. Naštěstí se záhy na protějším kopci v reliéfu krajiny a na doslech hřímajících reproduktorů objevily Příchovice. Úžasnou scenérii kostela obklopeného původní architekturou na doslech i na dosah  zkazila zlomyslnost záměru organizátorů naplnit dálkové a výškové parametry závodu a proud závodníků nemilosrdně poslali do prrrr….. udkého a naprosto zbytečného sjezdu aby se vzápětí stejně nesmyslně asi 5 kilometrů škrábal do kopce za vytouženým cílem. S přibývajícím hlukem z reproduktorů, kdy moderátor závodu zrovna vyhlašoval výsledky fitnes jízdy, jsem v závěrečném stoupáku konečně dorazil do cíle. Bez ovací, bez dechu, bez čistoty, bez komfortu, bez energie, ale s uspokojením z celkem úspěšného dne.  Jediný, kdo naštěstí zaregistroval můj příjezd, byl systém časomíry na pomyslné ručičce 03:30:00.733  se zpožděním na absolutního vítěze 01:24 a 16 vteřin. Čekat na nás opozdilce musela být asi děsná nuda a ztráta času. 

V závěru našeho pobytu se na kótě 790 m/m schylovalo k vydatnému dešti. Když se vyhlašovaly výsledky hlavního závodu tak už o tom nebylo pochyb a když si jednotliví borci běhali pro svá ocenění na bednu, nikdo nad nimi deštník nedržel. Měl jsem kliku. Být o 3,5 minuty rychlejší, tak jsem tam pro své dvě minuty slávy ve své kategorii zmokl taky. Náš stájový kolega Mirek Medek, který letos hostuje u jiného týmu, obsadil ve své kategorii druhé místo. A myslím si že i ostatní mohou být za tento skvělý závod spokojení.         

Václav Markvart