Karlovy Vary

Mlžný opar ranního procitnutí dne nad obzorem pražské kotliny, ba i předpověď počasí dávaly tušit, že 18. srpna bude v Karlových Varech pěkně teplý den. Těžko říci, co je v extrémních podmínkách cyklistiky lepší, zda prašné cesty, spalující horko a sypký povrch tratě a nebo kluzké přírodní nástrahy a mrzké chladné počasí. V  rozsahu tohoto bipolárního výčtu si moje tělesná skořápka tu a tam přichází na své. V každém případě to byl úspěšný den plný překvapení a zážitků od samého začátku.

Start závodu byl umístěn do centra samotného města. Ne sice přímo na kolonádu, tak jako to bylo před 4mi roky, kdy moje závodní kariéra začínala, ale i tak byl start mezi příležitostnými návštěvníky a nebo stálými hosty čiré pozdvižení. Už samotné rozjíždění závodníků centrem města dával přítomným jasně na srozuměnou, že po startu nebude vhodné se připlést valícímu se pelotonu do cesty.

Kolečková show pro čubrnící přihlížející začalo cca 40 minut před startem, kdy se začaly plnit startovní bloky a naplno to vypuklo tradičně o dvanácté, kdy rozpálené ulice lázeňského města ze svého středu do okolních kopců vypudily stovky nažhavených cyklistů. Pohledem na přiloženou mapku je zřejmé, že vše se odehrávalo skoro na jednom místě a téměř v bezprostřední blízkosti kvalitní zdravotní péče.

Prvních 6 kilometrů se jelo po báječném asfaltu do báječného kopce a s báječnou představou, že celý závod proběhne v tomto báječném duchu. Když už to vypadalo skoro jako nuda a peloton byl odveden do bezpečné vzdálenosti od města a pro cyklistické kejkle nastoupal do potřebné výšky, přišel báječný sjezdík s báječným prašným a kamenitým povrchem na jehož konci mnohé z vedoucích jezdců čekaly zlověstné pověstné a báječné připínáčky.  Je to poměrně častým jevem, že nadupaní horští jezdci pod kopcem pumpují do svých opravených duší nový život, co ale bylo k vidění v tomto úseku bylo téměř uchvacující a pro nás, spořádanější to znamenalo cenné minuty náskoku před těmito dravci. A bylo jich opravdu dost. Pod kopcem nejméně tucet na jednom místě a další 2 kilometry tu a tam do dvacítky ti, kteří se s prázdným zadním kolem nechtěli jen tak smířit a nebo jim samotěsnící suspenze v duších definitivně vyprchala do ovzduší.   

Pro tento závod jsem s odkazem na všechny mé předchozí uveřejněné zkušenosti nenechal nic náhodě. Kromě poctivé přípravy v horském terénu jsem se do startovního bloku dostal ve správný čas a v dostatečném předstihu. A kromě toho ani schopnost být na správném místě nepřišla zkrátka, neboť někde na 38 kilometru za letištěm Olšová vrata jsem dokázal, že přistávat je možné i bez letiště. A zatímco válení se po zemi šlo vcelku dobře, pohybu vpřed to moc neprospívalo. Smyk na rovince pod předním kolem na šotolině dal jednoznačně za pravdu mezi bajkery velice dobře známému axiomu.  A to: valivý odpor povalujících se předmětů kulminuje se čtvercem povalované vzdálenosti v pomyslném nekonečnu. V této situaci pak přijde vhod ještě další rada. Se zmrtvýchvstáním je vhodné neotálet a nenechávat ho až na Velikonoce. Jednak se vyhnete riziku, že vás převálcuje další potenciální povalující se kolega, ale hlavně, závodní čas je pětinásobně rychlejší toho běžného, neřku-li toho, který v pohodě plyne na kolonádách lázeňských měst.

Terén na karlovarské trati je opravdu technicky výživný. Pro zdatnější jezdce to snad může být lahůdka na procvičení rovnováhy a popírání pudu sebezáchovy, ale pro mnohé zaryté atheisty je to bezesporu prověrka jejich neotřesitelné víry bez víry.  Na úzkých sotva pro jedno kolo širokých pěšinkách v lesoparcích nad městem není mnoho času na jiné úvahy než na to jak uniknout té smečce psů za vámi, která usiluje o to připravit vás o vaše pořadí. Průjezd kamenným polem je pak náročný významem i dopadem jako šachová partie na život a na smrt a kličkovaná se zábradlím lemujícím strmé a neschůdné zkratky do města může společně s jednosměrným frmolem připomínat drhnutí svodidel na dálnici.

Příjezd do cíle byl tou šťastnější stránkou dne. Jednak se už někde od 5tého kilometru jelo stále z kopce,  příjezd do cílové rovinky byl zpestřen pro potěšení dvěma cvičnými brody a na konci vytoužená cílová páska. Jára přes drobné technické potíže na přesmykači otestoval kolo s novým standardem velikosti kol a byl spokojený, Maroš po třech kilometrech nedobrovolné chůze pro defekt dotlačil svoje kolo do cíle a já jsem se konečně ve své kategorii umístil v první polovině startujících. Pokud by měl někdo zájem, může na: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani//10110938667-cyklistika/21247129664-karlovarsky-am-bikemaraton-skoda-auto/ shlédnout celou reportáž tak jak byla odvysílána Českou televizí na ČT4. V čase záznamu 17:29 pak může zahlédnout hrdinný průjezd televizním brodem jednoho ze závodníků v dresu našich barev. Mimochodem říčka Teplá u televizního brodu byla přes panující horko docela studená a osvěžující.

Václav Markvart