Rojení v Úpici

Jestřebí hory - Rojení cyklistů v Úpici

Tak se to sv. Petrovi zase povedlo a v Úpici v podkrkonoší se mohli za krásného ranního sluníčka a v pestrobarevných sportovních cyklooblečcích rojit cyklisté. Nechtěl bych ho zase moc chválit, ale snad mu tenhle styl vydrží po celou sezonu. Teď mě napadlo, jestli on tam nahoře taky nezačal někam jezdit. Do Úpice jsme vyrazili v silné sestavě a ještě týden předtím jsme byli odhodlaní k velkým výkonům. Bohužel z velkých ambicí jsme postupně museli ubírat a to ne vlastní vinou. Mirek se nemohl zúčastnit závodu na 100 km, protože ještě nedosáhl potřebného maratónského věku (maratóny, tedy závody kolem 100 km se mohou podle některých pravidel jezdit až od 19 let). Jarda měl na poslední chvilku komplikovanou zlomeninu - prasklinu drátu na zadním kole a kromě toho se zdravotně cítil hůř než zpuchřelý plášť. A ani mě tvrdě natrénované kilometry nedaly přesvědčení, že patřím do této kategorie elitních střelců. A nic nepomohlo, že jsme to s Jardou měsíc předtím zkoušeli na nečisto. 98 km a 2700 m převýšení není pro závod a lidskou silou poháněné dvoutakty žádný piknik.

Takže jsme se na start postavili v oslabené sestavě. Mirek standardně do svojí skoro první brázdy, já rovněž standardně do svojí první brázdy, jen na opačný konec startovního pole. Mirek s dobrým výhledem na rychlou projížďku. Já s dobrým pocitem, že o mě bude dobře postaráno v cíli nebo na trase (hrobník prý chtěl jít k vodě, ale když viděl to pěkné počasí tak svůj záměr zrušil, asi si myslel, že bude mít nějaký kšeft). Pravda je, že krásné a teplé počasí pravděpodobně zapříčinilo nebývale vysokou úmrtnost bajkerských duší, které musely být kříšeny několika svižnými tempy pohyblivých konců hustilek. A v jednom místě byl dokonce takový výskyt pohozených bidonů (pro ty co přišli k bajkerské hantýrce později jen na vysvětlení, že se jedná o plastové butilky s vodou či jinou tekutinou na doplňování ztrát tekutin v organizmu), a nebylo to v místě občerstvovací stanice, že to dříve narozeným mohlo připomínat velké vymírání živočichů na Zemi po zásahu meteoritem. Ale pro uklidnění ekologů, všechno se pak prý sbírá a uklízí.

Závod to byl tedy krásný a rychlý. Jen kdyby si děda komárek nenastydl sosák, nezlomil tykadlo a nelelkoval s křečky (svalové spasmy). Mirek obsadil v silné sestavě skoro profíků ve své kategorii krásné sedmé místo. Ale příští rok jim to na stovce natře.

A mimochodem, Míra si bez našeho vědomí střihnul jeden tréninkový regionální závod - ABB MTB Cup - také se „slušným“ umístěním.  Gratulujeme a přejeme hodně zdaru a sil.